Úvodní stránka
Svatý otec mladým
O pěším putování
Pěší poutě od 2008
Pěší poutě mládeže
Opava-Velehrad

Pěší pouť 2017
foto
10. Pěší Pouť Opava-Velehrad:
3.-9. červenec 2017
Heslo pouti:
„Veliké věci mi učinil ten, který je mocný“ (Lk 1,49).
Duchovní patron pouti:
Bl. František Marto a bl. Hyacinta Marto (Fatimské děti)
Svědectví

Malé čteníčko na téma 10. pěší pouti z Opavy na Velehrad nám připravil poutník z Rohova František Hluchník za podpory poutnice Markéty Jochimkové z Kravař.

 

„Tuž kaj to idětě?“

„Na Velehrad, babi“

„Jezus Maryko... a to idětě pěšky?“

„No jo, už podesáté!“

„Už devět razy ste šli, a včil je to po desaty raz, ja? No, tuž ščastnu cestu!“

Ve dnech od 3. do 9. července 2017 se uskutečnila již 10. Pěší pouť z Opavy na Velehrad. Následuje rozhovor náhodného kolemjdoucího s jedním z poutníků.

„Ahoj, vy jste takoví ti, no, jak to říct... fanatici?“

„Pozdrav Pán Bůh. Ne, nejsme fanatici, my jen hoříme pro Krista.“

„Ahá, takže husiti?“

„Ale ne, katolíci přece! Jdeme na pěší pouť, protože pouť je znamením putující církve. Putujeme na jedno z nejvýznamnějších poutních míst v České republice – na Velehrad – abychom prožili týden blíže Bohu a abychom uctili památku svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje.“

„Cože, zvěrozvěstů?“

„Ne, věrozvěstů, těch, kdo nám přinesli víru.“

„A počhttp://opavskapout.wz.cz/FOTO9pesipout.jpgasí je dobré?“

„No to víte, když prší, jde se špatně, když je horko, taky se jde špatně. Takže se vlastně pořád jde špatně a předevčírem nám u toho zapršelo.“

„No a není to nuda, pořád jenom chodit?“

„My si říkáme vtipy. Mezi nejoblíbenější vtipy poutníků patří ‚Otec říkal, že můžu jet autem‘ nebo ‚Otec říkal, že už bude přestávka‘. Otec Bartoloměj má zase nejraději kameňák ‚Kdo vezme amplion?‘ Ale občas se taky pomodlíme. Třeba ranní modlitbu, loretánské litanie, polední modlitbu, korunku, růženec, večerní modlitbu… A samozřejmě mše svatá. Každý den. A taky hodně zpíváme.“

„Co zpíváte?“

„No písničky ze zpěvníčku! To je taková knížečka, kterou každý poutník musí pořád mít u sebe. Kdyby se něky nudil, může si přečíst něco o historii pěších poutí nebo řád pouti a tak podobně. Je tam i poselství papeže Františka a evangelium na každý den. A samozřejmě písničky. Zpěvníček sestavuje otec Bartek, takže je dokonalý“.

„A ten kytarista, hraje pořád tak hrozně?“

„To je ještě v pohodě, horší je, když začne zpívat… Ale oběť je součástí pouti. I tak se ale vždycky těšíme na chvíle ticha určené k rozjímání.“

„Nekoukají se na vás lidi divně, jak tak procházíte?“

„Možná koukají, ale my jim za to zamáváme, otec Bartek je přes amplión pozdraví a když nám to oplatí, tak jim třeba i zazpíváme. A hodně lidí nejen že na nás nekouká divně, ale dokonce nás podporují!“

„Cože? Třeba jako na fotbale: 'Pout-ní-ci, do to-ho!'?“

„No, takhle zrovna ne, ale třeba nám nabídnou přístřeší nebo občerstvení. První den, ve Fulneku, spíme u rodin, to je úplná paráda… Druhý den, v Bělotíně, už přichází krutá realita spaní v tělocvičnách. Jídlo, jak si kdo sežene, fronty na sprchy, no prostě děs… ale třeba v Paršovicích, to je třetí den, tam je to zase super. Paršovičtí nás vždycky vřele přivítají, místní skvělé kuchařky uvaří guláš, který padá až do ledvin, můžeme si nabrat osvěžující kyselku a osprchovat se u rodin… prostě luxus. A letos, protože je jubilejní 10. pěší pouť, nám upekli nádherný a výborný dort. Dokonce to vypadalo, že kvůli nám nechali dovézt i kolotoče, ale ty tam stály kvůli odpustu.

Pak máme Holešov, Otrokovice a Traplice, kde nám další ochotní lidé dovezou jídlo v krabičkách. I během cesty se najdou dobří lidé, kteří podpoří slovem, trochou jídla nebo pití anebo třeba otevřou školu. Obrovskou podporou je pan Viktor, který nám dodávkou vozí naše velké batohy. A když už jsem u toho, nesmím zapomenout na spoustu lidí, kteří se za nás modlí.“

„Páni… a to všechno organizuje otec Bartoloměj?“

„Jo, to všechno on. Už deset let. Myslím, že by z něj za to (a za trpělivost s námi poutníky) mohla jednou být aspoň nezávazná památka.“

„A není to těžké, celý týden jen s otcem Bartolomějem?“

„No... někdy jo, ale třeba ve Fulneku nám kázal pomocný biskup naší krásné ostravsko-opavské diecéze Martin David, v Paršovicích měl přednášku otec Martin Šmid, děkan z Hlučína a na Velehradě celebroval mši svatou otec Josef Nuzík, který bude letos v říjnu vysvěcen na pomocného biskupa olomoucké arcidiecéze. A i otec Bartek je fajn, myslím, že bez něj bychom nedošli – je duchovní podporou celé pouti!“

„Proč vlastně jdete na pouť? Horko, déšť, bolavé nohy, spaní v tělocvičnách… co je na tom lákavého?“

„Na tomhle možná nic. Ale pouť jako celek za to stojí. Za prvé, otec Bartek. Týden s ním, a máte dost. Tím myslím, že dost načerpáte – třeba přímo Boží radost ze života. Když na týden opustíte luxus běžného života, začnete objevovat cenu obyčejných maličkostí, třeba sklenice kyselky v parném dni. Naučíte se pak mít radost z každé drobnosti, takže pak i radostněji žijete. Za druhé, poutní společenství. Možná je někdy těžké snést všechny ty lidi okolo, ale takové poutní společenství věřících je motivací a posilou pro vaši osobní víru. (I když někdy je to i taková ta víra, že slíbená pauza opravdu bude…) Za třetí, kdybych zůstal doma ve svém pohodlí, nikdy by mě nenapadlo věnovat denně tolik času modlitbě. Takže jsem rád za týden, kdy se můžu Bohu přiblížit skrze modlitbu a rozjímání. Možná se vám to bude zdát jako naivní kýč, ale já se po tom týdnu vážně cítím duchovně občerstvený. A za čtvrté, Velehrad…“

„Co s ním? Další poutní místo, kostel, vlastně nic speciálního… ne?“

„Ne. Velehrad patří mezi naše nejvýznamnější poutní místa. Je totiž silně spojeno se svatými Cyrilem a Metodějem, kteří přinesli na Moravu křesťanskou víru. My jsme sice ze Slezska, ale i tak. Pokaždé, když přicházím na Velehrad a zpívám při mši ‚Dědictví otců zachovej nám Pane‘ (KC 828, pozn. red.), mám u toho hluboké, nepopsatelné pocity. Pocity opravdové Tradice, možná i vlastenectví. Když si představím, že už je to víc než tisíc let, co sem přišli svatí věrozvěstové a já teď přicházím na stejné místo… Je úžasné, jak nás víra spojuje napříč generacemi.“

„Hm.… A jak vlastně vznikla tradice vašeho pěšího putování?“

„To bylo tak. V roce 2008 byly světové dny mládeže v Sydney, takže mnoho mladých lidí si nemohlo dovolit jet přímo tam. Proto hnutí Active8 zorganizovalo oslavu SDM na Velehradě. Skupina mladých lidí z opavska se rozhodla putovat na Velehrad pěšky. No, a tak se jim to líbilo, že putovali příští rok, a pak další, a další… až z toho vznikla tradice.“

„Viděl jsem vepředu vedle kříže nějakou tabuli a na ní tři zamračené děti. Co to znamená?“

„Každým rokem má pouť svého patrona. Loni to byl Matka Tereza, předloni sv. Jana Molla. Letos jsou patrony pouti fatimské děti sv. František a sv. Hyacinta, protože máme rok Fatimy – oslavujeme 100. výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě. Zamračené jsou asi proto, že se jim nelíbilo, že je někdo fotí, ale o to nejde. Důležité je, že nám můžou být vzorem ve víře – během pouti si čteme příběh o jejich životech a o tom zjevení.“

„Půjde se i příští rok?“

„Spoustu poutníků věří, že ano. Konspirační teorie říkají, že ano. Otec Bartek říká, že ano, pokud budou poutníci. Takže de facto ano, půjde se.“

„A můžu jít s vámi?“

„Samozřejmě, pokud jsem vás svými odpověďmi neodradil. Jo, a ještě se musíte zeptat otce Bartka. Určitě vám to dovolí, ale musí pro vás připravit zpěvníček, placku a jmenovku, tak aby věděl. Těším se na viděnou!“

„Tak jo, ahoj!“

„S Pánem Bohem!“

František Hluchník za podpory spolupráce Markétky Jochimové

Trasa pouti:

první den: Opava – Fulnek (30 km)

druhý den: Fulnek – Bělotín (25 km)

třetí den: Bělotín – Paršovice (23 km)

čtvrtý den: Paršovice –  Holešov (24 km)
pátý den: Holešov - Otrokovice (22 km)
šestý den: Otrokovice - Traplice (20 km)

sedmý den: Traplice - Velehrad (6 km)


Počet poutníků:

72