„V
Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se
držte víry“ (srov Kol 2.7)
Duchovní
patron pouti:
bl. Jan Pavel II.
Svědectví
Rok se s rokem sešel
a jsou zase prázdniny.
Do chladného a zachmuřeného pondělního
rána se s úsměvem na tváři probudilo
55 mladých lidí všech
věkových kategorií
z Opavska, Těšínska, Bílovecka a nově
i z Brněnska.
Svá těžká zavazadla jsme naložili do
připraveného auta.
Ještě jmenovka, placka s blahoslaveným Janem
Pavlem II.
a krásný modrožlutý
zpěvníček a v 7 hodin
jsme mohli v opavské konkatedrále společně s
rodiči,
přáteli a dalšími farníky
slavit mši sv. slouženou otcem děkanem Pavlem.
Vyprosili jsme si požehnání, rozloučili jsme se s
Opavou
a vyšli na již čtvrtou pěší pouť na
Velehrad
společně
s blahoslaveným Janem Pavlem II. –
hlavním patronem letošní pouti.
Cestou necestou, polem nepolem jsme si to
šmárovali přes Jakubčovice, Skřipov a
další dědinky. Cesta rychle ubíhala,
ani jsme se nenadáli a už jsme stáli před fulneckým
kostelem. Místní pan farář
nás mile
přivítal. Pak si nás rozebraly naše
milé jednodenní
rodinky, jež pohotově a dosyta odměnily naše
hladové a žíznivé krky. Večer jsme se
opět všichni i s rodinami sešli ve
fulneckém kostele. Ve chvílích ticha
jsme děkovali
Bohu za prožitý den a prosili za své
soukromé intence, se kterými putujeme.
Nastalo
jitro, den druhý, den svátku sv. Cyrila a
Metoděje. Slavnostní cyrilometodějskou mši,
kterou sloužil otec Bartek, jsme proto slavili s fulneckými
farníky. Po mši sv. jsme se
rozloučili s Fulnekem a vyrazili – tentokráte až v
10.30 – směr Bělotín. Po cestě jsme se
zastavili v Odrách, kde nás
řádové sestry pohostily čajem a otec Bartek
rozdával z
bezedných krabic biskupské chlebíčky a
perníky s marcipánem. Do Bělotína jsme dorazili
kolem půl sedmé večer. Čekalo nás milé
překvapení. Přijel za námi otec Adam Rucki,
který pro nás měl připravenou poutavou a
napínavou promluvu o bouři na moři a
také o tom, jak
se setkal s Janem Pavlem II. Poté zazpívala
nejmladší účastnice pouti –
desetiletá Kačka z Hněvošic ,,Je
krásné
být Božím dítětem“. Na
závěr jsme
dostali požehnání,
společně zpívali a nakonec jiskerka. Tentokrát
patřila všem těm, kdo jdou do
kněžského semináře a těm, kdo tento den byli na
Velehradě.
A nastalo
jitro, den třetí. Brzo ráno nám
mši sv. v bělotínském kostele sloužil generální
vikář Mons. Martin David. Ještě nezapomenout
kříž, amplion, tabuli a vlajky a po
mši sv. jsme mohli vykročit dál, směrem do
Paršovic. Slunce pražilo celý den, proto o
přestávky
nebylo nouze. První ve Špičkách,
druhá ve
Skaličce a další v Opatovicích. A konečně
jsme dorazili do Paršovic. Pana starostu sice vyměnili, ale
skvělý guláš, káva, čaj a
osvěžující chladivá sprcha zůstaly.
Nic se nezměnilo. Díky za to. Večerní program se pak nesl
v duchu her.
A nastalo
jitro, den čtvrtý. A hurá na
další část pouti, samozřejmě až po
mši sv. v 7 hodin.
Sluníčko nás i dnes mělo opravdu rádo,
ne a ne zajít alespoň na chvilku za mrak. Proto jsme
brzy o přestávce zamířili pod koruny stromů v
jednom parčíku. Další přestávka
následovala v Dřevohosticích.
Místní
zámecký pan kastelán nám
povyprávěl něco z
historie Dřevohostic. A protože jel zrovna ,,vetřieskou“ pro
dřevo, šup na korbu a mohli
jsme se zvěčnit s jeho krásnou zelenou chloubou. A za
chvíli nás přivítali v
Prusinovicích.
Z nebe se začaly nenápadně snášet
kapky a jen co
nás přivítala nová paní
starostka,
strhl se pořádný liják.
Skvělý oběd a
kofola nás opět neminuly. Než jsme vyšli
na
posledních pár kilometrů, bylo po
dešti. Tak se o
nás Pán stará. V Holešově, jen co jsme
se ubytovali v katolickém domě, následovalo
zkoumání obsluhy automatu u sprch. A
hurá do víru města. Pak následovala v
katolickém domě krátká modlitba se zpěvem a
žalmy. Pak spát.
Nastalo
jitro, den pátý. Hned v 7 hodin jsme se v
holešovském kostele účastnili mše,
kterou sloužil holešovský otec děkan Petr.
Ještě se rozloučit s farníky a můžeme putovat
dál, směrem do Kvasic. První přestávka
v Kurovicích, kde jsme doplnili tekutiny a nanesli
vrstvu opalovacího krému, neboť slunce
pálilo, až spálilo a ne a ne zalézt.
Ale cesta
ubíhala rychle a už jsme seděli nad talíři. A co
se podávalo? Přece párky s chlebem. V
Kvasicích jsme se ubytovali ve dvou tělocvičnách.
Do jedné kluci, do druhé holky. A ve 20
hodin
následoval společný program.
Navštívili
jsme husitský kostel a místní pan
farář
nám povykládal o Československé
církvi
husitské a trpělivě odpovídal na naše nelehké
otázky. Nakonec jsme zazpívali ,,Spoj
nás v jedno,
Pane“ a poté jsme ještě před
školou v kruhu zpívali, děkovali za
víru a svěřili se pod ochranu našich
křestních a
biřmovacích patronů.
A nastalo
jitro, den
šestý. Hned po brzké ranní
mši v
Kvasicích jsme se vydali na předposlední
část
cesty.
V Nové Dědině otec rozdal poslední zbytečky
biskupských chlebíčků a linecké
a posilněni jsme šli dál přes
dlouhatánský les.
A tak jako každý den z plna hrdla a s radostí
jsme
zpívali a ve společných intencích se
modlili
za Světové
dny mládeže v Madridu a také jsme děkovali za dar
blahořečení Jana Pavla II.
V Traplicích jsme se ubytovali ve
školní tělocvičně.
Pak propocené tělo sprškou osvěžili, fajn
gulášem žaludky potěšili a srdce
povzbudili při večeru chval v duchu Taizé v
krásné nové kapličce. A tak jsme zakončili
poslední večer naší 4. pouti. Vždyť
zítra zbývá už jen pár
kilometrů.
Nastalo
jitro, den sedmý. V 7.30 jsme se vydali na
poslední etapu pouti. Ani slunce nezaspalo a
provázelo nás v plné své
síle od
brzkého rána. A jako už je
naším
krásným zvykem,
když poprvé zahlédneme Velehrad, poklekneme a v
tiché modlitbě poděkujeme za celou
cestu poutě. A jsme tady, došli jsme! S radostí
jsme vstoupili do baziliky a účastnili se
slavnostní tzv. Malé pouti. Mši sv.
celebroval otec biskup Josef Hrdlička. Po mši nás čekalo před
bazilikou
překvapení. Paní Štěpánka z
Hněvošic, která s námi šla
první den,
nám upekla perníčky. Ještě se vyfotit
s otcem biskupem a krojovanými dětmi,
pak volná zábava a v 13.30 nás čekala
dlouhá cesta domů. Ani jsme se nenadáli a už je
další pouť za
námi.
Ano,
zvládli jsme to!
A za to všechno patří velké
díky Pánu za příznivé
počasí,
organizátorům, kteří pouť připravili a trasu
předem prošli
a také díky milým lidem,
které jsme cestou potkávali
i těm, kteří s námi nešli, ale mysleli
na nás v modlitbách doma, v našich
farnostech.
Příští rok putujeme zase, už
popáté.
Tak ahoooooj 2. 7. 2012 před opavskou konkatedrálou.
Štěpánka
Komárková ze Sádku
Společné
intence:
na
poděkování za blahořečení Jana Pavla
II.
za českou mládež
za
naše rodiny
za
Světové Dny Mládeže v Madridu
