Úvodní stránka
Svatý otec mladým
O pěším putování
Pěší poutě od 2008
Pěší poutě mládeže
Opava-Velehrad

Pěší pouť 2014
Foto7pesi pout 
7. Pěší Pouť Opava-Velehrad:
29.červen - 5. červenec 2014
Heslo pouti:
"Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království" (Mt 5,3)
Duchovní patron pouti:
Sv. Jan XXIII.
Svědectví:

Již po sedmé se poutníci rozhodnuti jít tentokrát spolu se Sv. Janem XXII na Velehrad, shromáždili se před Konkatedrálou v Opavě, kde si jednak naložili svá zavazadla, ale především aby společně začali své putování Mší svatou. Mši sloužil otec Pavel Cieslar a na jejím konci všichni poutníci obdrželi od otce děkana Pavla požehnání na cestu. Toto požehnání všechny určitě povzbudilo a namotivovalo je celou pouť prožít spolu s Pánem Ježíšem.

Ještě před odchodem se s poutníky rozloučil i otec Mieczyslaw Augustynowicz, který je také posílil svým slovem v  putování. Poté již zavelil otec Bartlomiej: „Poprosím kříž, tabuli, vlajky a kytary a JDEME!“ Mimochodem, těmito to slovy nás otec Bartlomiej vyzýval k odchodu pokaždé.

Cesta z Opavy do Fulneku byla zpočátku slunečná, avšak před Fulnekem se spustila obrovská průtrž mračen. Což nás sice neodradilo v putování, ale dosti všechny zmohlo a především pořádně namočilo. Všichni byli skutečně mokří až na kost. Avšak otec Bartlomiej neztrácel hlavu a ve chvíli největší průtrže vymyslel krásnou písničku s názvem: „Děkuji ti, Bože, za počasí“. Jakmile jsme dorazili do Fulneku, tak nás ještě zdejší pan farář pokropil svěcenou vodou a rozdělili jsme se do rodin, kde jsme strávili nadcházející noc. U našich hostitelů nezůstal žádný radiátor chladný. Všechny radiátory byly rozpáleny, jen aby nám naše věci co nejvíce vyschly a mohli jsme dále pokračovat v našem putování. Za tuto pomoc ještě jednou velké Pán Bůh zaplať.

Ráno jsme se probudili do dalšího deštivého dne, ale čekala nás Mše svatá s otcem biskupem Františkem, takže každý jistě vstával s radostí. Otec Biskup nás ve svém kázání také podpořil v putování a ještě před odchodem jsme od něj obdrželi požehnání. Na oplátku jsme mu zazpívali krásnou písničku.

Cesta z Fulneku do Bělotína, byla asi pro všechny tou nejtěžší, jelikož opravdu celý den vytrvale pršelo. V Odrách, kde jsme měli pauzu, jsme načerpali další síly, koupili si nové pláštěnky a suché ponožky a pokračovali v cestě. I přes déšť nás neopustil elán a zpívali jsme dál a dál. Naše modlitby, aby přestalo pršet, byly vyslyšeny až v Bělotíně, kde jsme se ve zdejším kostele všichni modlili korunku k Božímu milosrdenství. Čekala nás první noc v tělocvičně.

Po noci zaslouženého odpočinku jsme se již probudili do prosluněného dne. Jako každé ráno nechyběla mše svatá, tentokrát sloužená Otcem generálním vikářem Martinem Davidem. Po mši svaté jsme již vyrazili do dalšího dne putování. Samozřejmě, že naše putování nebylo pouze bezduchým „výletem“ na Velehrad. Celá pouť nesla tuto intenci:

  • Mír a pokoj na Ukrajině

  • Za závislé na drogách, alkoholu aj.

  • Hojnost Božích milostí na diecézním setkání mládeže v Odrách.

Každý den při modlitbě jsme také měli prostor přidat svou soukromou intenci a prosby.

Další zastávka na nocleh byla v obci Paršovice, kde nás místní již tradičně přivítali teplým gulášem. Při odchodu z Paršovic se s námi přišly rozloučit také děti z místní mateřské školy, které se k nám přidaly do společného zpěvu písně: „Anděle Boží". Následovala cesta do Holešova. Cesta byla plná legrace, ale samozřejmě také modlitby. Při zpěvu jsme se opravdu pořádně pobavili, jelikož spolu s námi Slezany, putovali také poutníci z Moravy spolu s otcem Františkem, kteří svými nápady uměli opravdu oživit text písní a tím pobavit ostatní. Jistě, že my Slezané jsme se nenechali zahanbit a okamžitě jsme na jejich nápady reagovali a společně jsme tak utvořili super společenství, ve kterém se spolu s Boží pomocí krásně putovalo. Doputovali jsme do Holešova, kde na nás již čekala teplá večeře v miskách, což každému z nás doslova bodlo. Při společné večerní modlitbě jsme pak společně děkovali Pánu Bohu za vše dobré co, nás na naší cestě potkalo.

Ráno v Holešově nás opět čekala mše svatá a poté si každý individuálně posnídal. Jako tradičně byl odchod naplánován na 9:00 hodin z tamějšího náměstí, kde jsme se společně vyfotili a pustili jsme se do dalšího dne našeho putování.

Jak vlastně takový den putování vypadal? Jak jsem již uvedl, každý den začínáme Mší svatou a pokračujeme snídaní. Již během chůze pokračujeme ranní modlitbou, čteme Evangelium daného dne a poté zase opět společně zpíváme či konverzujeme. V poledne nesmí chybět modlitba Anděl Páně a oběd. Jakmile jsme, posíleni obědem a modlitbou, byli připraveni vyrazit na další cestu, opět jsme si ji zpříjemnili společným zpěvem. Kolem 13. hodiny odpolední se společně modlívali Růženec a v 15:00 Korunku k Božímu Milosrdenství.

Jakmile dorazíme na místo odpočinku, trávíme společný čas rozličnými aktivitami. Jednak jsou to různé hry, ale například v Kvasicích, kde jsme dorazili z Holešova, jsme společně prožívali křížovou cestu. Po křížové cestě je také samozřejmě čas si zajít někam na Kofolu a společně strávit chvíle, které zbývají do doby, kdy se zavře tělocvična, ve které spíme.

Je zde předposlední den poutě. Cesta do Kvasic. Osobně mi tento úsek přišel naprosto nejlepší. Jednak jsme si již zvládli vytvořit super společenství, ale také jsme již věděli, že nám chybí už jen pár kilometrů a dojdeme do cíle naší společné pouti- na Velehrad. Tento pocit byl dokreslován ještě dalšími okolnostmi. Jednak tím, že nás ještě jednou po telefonu povzbudil otec Mieczyslaw, ale také to, že otec Bartlomiej ve chvílích společné konverzace uměl opravdu rozproudit zábavu a s touto jeho podporou se šlo také mnohem lépe a na kilometry, které nás ještě čekaly, jsme tolik nemysleli. Jakmile jsme dorazili do Traplic, vůbec nám nepřišlo, že jsme již ušli 143 kilometrů a k Velehradu je to, co by kamenem dohodil.

V Traplicích jsme společně adorovali před Nejsvětější Svátostí Oltářní a na závěr jsme společně zazpívali „Te Deum laudamus“.

K Velehradu, to bylo, jak jsem již uvedl „co by kamenem dohodil“, a proto se každému šlo dobře a těšili jsme se na slavnostní Mši svatou, celebrovanou otcem arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem. Jakmile jsme poprvé spatřili slavný Velehrad, poklekli jsme do tiché modlitby a děkovali Bohu za všechna milosrdenství během naší pouti. Od Velehradu nás dělil pouze poslední prudký kopec dolů. Samozřejmě, že začalo pršet. Jelikož se někteří poutníci rozhodli poslední kilometry dojít k Velehradu pěšky a onen prudký kopec se změnil v jedno obrovské kluziště, byly ony poslední kilometry dosti zajímavé a mnohdy i zábavné. Jakmile jsme sešli kopec, tak nás okamžitě zastavil tým jedné

eské televize a začal nám klást dotazy, zda nám to v takovém dešti stálo za to atd.. Každý dotázaný odpověděl, že mu to stálo za to, a že to bylo pěkné putovat spolu s dalšími mladými.

Těsně před hraniční tabulí městečka Velehrad přestalo pršet a my jsme se pustili z plných plic do zpěvu. Všichni lidé nám mávali a radovali se spolu s námi. Jakmile jsme došli před Baziliku, tak nás pustili do přední části, takže jsme měli celou Mši svatou z první ruky. Po Mši svaté se s námi opět setkal náš otec biskup František a společně jsme si zase zapívali. Na úplný závěr se s námi přišel vyfotit i místopředseda vlády pan Pavel Bělobrádek, kterého jsme obdarovali naší poutnickou plackou a zpěvníčkem. Co všechny potěšilo, bylo to, že si okamžitě darovanou placku připnul na klopu svého saka. Poté nám nezbývalo nic jiného, než si zajít koupit něco na zub, a pořídit nějaký ten suvenýr domů. V 15 hodin odpoledne jsme všichni společně nastoupili do autobusu, který nás dovezl zpět do Kvasic, kde jsme si naložili svá velká zavazadla a pokračovali jsme, tentokrát již autobusem, svou cestu domů.

Ano, zvládli jsme to!!

Ale nezvládli bychom to bez pomoci všech dobrých lidí, kteří nám během poutě pomáhali. Počínaje našim duchovním otcem této poutě, otcem Bartlomiejem, otcem Františkem z Oder, panem řidičem doprovodného auta a konče všemi našimi blízkými doma, kteří na nás mysleli v modlitbách. Poděkování samozřejmě patří Pánu Bohu, který během celé pouti na nás shlížel a opatroval nás. Dík patří i všem, kteří nezůstali sedět doma za pecí a šli s námi.

A proto Ty nebo Vy, kteří jste letos zůstali doma, tak neváhejte a příští rok na konci června pojďte spolu s námi na 8. pěší pouť z Opavy na Velehrad!

Jiří Brňák

Společné intence: -Mír a pokoj na Ukrajině
-Za zavislé na drogách, alkoholu aj.
-Hojnost Božích milosti na diecézním setkání mládeže v Odrách
Trasa pouti:
první den: Opava – Fulnek (30 km)
druhý den: Fulnek – Bělotín (25 km)
třetí den: Bělotín – Paršovice (23 km)
čtvrtý den: Paršovice –  Holešov (24 km)
pátý den: Holešov - Kvasice (18 km)
šestý den: Kvasice - Traplice (24 km)
sedmý den: Traplice - Velehrad (6 km)
Počet poutníků:
92 poutníků bylo z měst a obci:
Bohumín, Český Těšín, Dolní Tošanovice, Dolní Životice, Frýdek-Místek, Hať, Hněvošice, Horní Těrlicko, Hradec nad Moravicí, Kobeřice,  Kroměříž, Litultovice, Malé Hoštice, Mankovice, Markvartovice, Oldřišov, Opava,  Otice u Opavy, Paršovice, Píšť, Raduň, Rohov, Slavkov u Opavy, Stěbořice, Strahovice,Studénka, Štáblovice, Štěpánkovice, Třanovice, Vražné, Vršovice

01   02
3   4
5   6
51   52
53   54
55   56
7   8
9   10
45   46
47   48
49   50

57   58
11   12
13   14
59   60
61   62
63   64
65   66
15   16
17   18
19   20
21   22
23   24
25   26
27   28
29   30
67   68
69  70
31   32
33   34
35   36
37   38
39    40
41   42
43   44